Svět fantazie je jediné místo kam můžeme utéct, kde nás nenajde nikdo kdo nechceme aby nás našel a může snámi být kdokoli chceme aby s námi byl. Ale "fantazie" není to správné jméno. Ten svět je stejně skutečný jako samozvaná realita. Myslíte že vaše kůže je bledá? Ale ne! Vždyť přece každý komár ji vidí jasně červenou! Myslíte si, že váš monitor má rovné hrany? Ale ale, každá včela by vám řekla že to tak není, je to jen rozmazaný flek! Co je realita? Realita je subjektivní názor na svět. A tak jakákoli fantazie je skutečná. Myslím že Skřítkové, jestli na ně věříš, jsou stejně skuteční, jako krajiny a zvířata které vidím kolem sebe já pokud chci. Proč se omezujeme na 6 základních barev? Na světě je miliarda barev! I teplo, pocit, myšlenka, přání, slovo, všechno má své barvy!"Neměj hlavu v oblacích" to můme slyšet všude. "tohle je blud, obrazoví klam, halucinace, představa" můžeme slyšt od psychiatrů, "tohle je útěk od reality" slyším od psychologů. Pro mě je to způsob jak vydržet v tzv. realitě, jak zvýraznit krásu některých věcí, jak prohloubit pocity a city. Člověk musí být zodpovědný, musí být spolehlivý, musí stačit plnit úkoly, aby zajistil život pro sebe a svou rodinu pokud nějakou má. Ale nikdy nesmíme přestat snít. Snění je úleva, je to cesta k odpočinku, cesta k úsměvu. I láska je jen představa, stejně jako bolest. I já nemám jen radostné krajiny a milé průvodce, i já mám kolem sebe démony. Zlé, nahánějící strach, ovlivňující mé myšlení. Ale vím že si je nemusím nechat připustit k tělu, můžu se rozhodnout pro ty dobré stránky mé reality.
Proč nežít chvíli v jáMORu Melounového Cukru, nestát se Malým Princem, nelétat mezi hvězdami s Elfy nebo nežít mezi skřítky, nebo proč vidět ve stěnách stěny a ne vodopády, proč nemít místo chladného kamení pod nohama tvarohové buchty, proč mít zelené stromy a žluté slunce?
Svět může vypadat jak jen chceme.
Můžeme ho vidět jako lidé, ale taky jako mouchy, můžeme se dívat očima ryb, ptáků, svého psa, své květiny, nebo prostě Svýma očima, tak, aby se nám líbil, aby nám dával víc než hon za penězi, jídlem, úřednmi papíry a hromadou prázdných tvářích po kterých pořád něco požadujeme.
Nemusíme se ale ani pohroužet do svých fantazií abychom viděli svět jinak a aby svět jiný byl. Možná stačí se občas usmát. Vzít si barevné šaty místo černého trička, jít po ulici a zpívat si, tančit v noci s vínem v ruce, psát básně a malovat abstraktní obrazy...
I to je realita, i to je fantazie, i to je svět ve kterém můžeme žít, ve chvíli kdy se rozhodneme že chceme žít, nejen přežívat.
V našem životě jsou jen dva důležité dny - den kdy se narodíme a den, kdy pochopíme proč.
Svět je plný barev!!
PS: Dneska je 1.Máj, taky jsem nepolíbená... snad mě políbí alespoň můj Můza :-)
PPS: Nakonec jsem sice zůstala nepolíbená, ale měla jsem rande s rackem! Viz povídky - Prvomájověc
4 komentáře:
Milá Terezko,
opravdu velmi kvalitní článek. Děkuji Ti za slova, která mne hladí, konejší a dávají mi sílu pokračovat po cestě za obzor. Čtu Tvá slova a začínám se usmívat uprostřed temných dnů. Je krásné vidět svět tolika barvami jako ho vidíš Ty.
Díky Zdeni. Jsem moc rada. Chtela bych aby kazdý mohl vidět to co já, vidět občas svět míma očima. PS: Líbí se mi jak používáš jazyk, mluvíš jako básník! Myslím že člověk se hodně pozná podle řeči/písma/slov. Taky díky za krásný email, určitě budu psát dát (i když teď budu chvilku pryc ale zas prijedu v pondeli ;-) )
Píšeš moc sympaticky. Jak výběrem slov, tak i výběrem témat. Tvůj blog se nejspíš v brzké době stane mně velmi blízkým.
Jsem ráda, že mě máš v oblíbených, že ses ozvala a tudíž jsem já přišla k tobě. Rovněž si tě přidávám mezi oblíbené :)
Obvykle na blog musím několikrát zajít a mezitím zvažuju, jestli se mi líbí nebo ne, ale u tebe je to jasné hned :)
NT dekuju moc, velka to čest :-) rada te tu budu vidat ;-)
Okomentovat