Chtěla bych se naučit vyjádřit jedinečnost květiny tím, že namaluji vázu.Moje nejhorší vlastnost je mluvení. Mluvení stále dokola, křik kterým na sebe upozorňuju a říkám hleďte tady jsem. Nejsem vždy středem pozornosti, tak to nemyslím. Spíš když se začnu dlouho s někým bavit, vždycky stočím téma hovoru ke svým problémům. Jak mi ve středu (nebo spíš ve čtvrtek jitro) řekl kamarád, po dvou rumech všichni u stolu věděli že mám nějaký problém. štve mě to, neuvěřitelně. Dokážu to už korigovat, mluvím teď daleko míň ale když se napiju, když jsem z někým už několik hodin a pořád mluvíme a už není téma nebo když jsem unavená nebo otrávená.... myslím, že jako člověk jsem naprosto nesnesitelná.. Snad proto nemám přítele. Po třech dnech by mě zabil nebo sám skočil z okna (aby utekl, ne aby se zabil i když i to je varianta.) Bleh... jsem dneska v poho, optimismus si zase držím ale jen jsem si teď přečetla na nějakem blogu cosi, ani nevím co, co mě nějak přimělo si na to vspomenut a napsat to sem, řekněme aby mě donutilo s tím něco dělat ještě více :-)
Chci aby o mě lidé věděli kdo jsem a že nejsem tak úplně obyčený člověk a že odemě můžou tedy čekat cokoli. Asi je důležité otevřeně mluvit o tom že je to semnou těžký. Ale taky to nemusím říkat všem. Taky to nemusím říkat pořád.
Taky bych to nemusela psát sem, že :-)
Skutečnost je taková, že jsem králík.
5 komentářů:
Já mám králíky rád ( samozřejmě že ne na pekáči:-) - jsem vegetarián a připadám lidem podezřelý, protože nejím králíky a kuřata a ryby a šneky a prasátka a ovce a jeleny a tak dále. Zkrátka jsem asi divný. Říkají, že umřu, protože nejím maso a já jim na to odpovídám, že umírám od chvíle, co jsem se narodil. Kdysi jsem měl přítele... jmenoval se Sebastián. Byl to nádherný černý králík. Byl to králík inteligent a byl obrovský. Měl jsem ho rád. Potom jsem šel na vojnu. Jednou jsem se vrátil domů na opušťák. Šel jsem za Sebastiánem pozdravit ho a pokecat si, ale Sebastián tam nebyl. Hledal jsem Sebastiána a potom jsem ho našel. Byl rozporcovaný v naší lednici. Byl to můj přítel a oni mi ho zavraždili:..(
Úplně mimo mísu. :-D vlastně jsem vubec nemluvila o kralicich jako tak. Nicmenej ja mela taky krasneho trpasliciho kralika, cerneho s bilima tlapkama. Pak mu zacali rust sede chlupy na zadech, jen mu zbylo cerny flek ve tvaru srdce! Brala jsem to jako znameni :-) Joe byl muj milacek, behal za mnou, umel spoustu kousku a miloval zeleninove bonbonky...po pul roce jsem sla do nemocnice a mama ho venovala kralikozroutcum... :-((
Moc dobře znám rozhovory, ve kterých chtěnechtě (resp. chtě ale se snahou se krotit :-)) směřuji ke svým problémům a k sobě obecně... to si člověk pak nepřipadá nejlépe. Ale, díkybohu jsou lidé, kterým to nevadí a je mi útěchou, že i já snad snáším lidi, kteří dělají to samé, a to někdy dokonce velmi ráda :)
mylsim,že hodně lidí má tvůj problém,takže v tom určitě nejsi sama..Mám jich kolem sebe spoustu,já sama teda spíše nemluvím-a proto uvažuji,co je horší-žvanit všechno nebo neříkat nic? A exisutje sebevýczhova,takže věřim,že kdybys chtěla,dokážeš na tom zapracovat :)
Sazi, ja na tom pilne pracuju! jen kdyz jsem unavena leze to zeme jaksi samo a blbe se to stopava. :)
Okomentovat