Tak jsem se dostala domů z krajiny dlouhých alejí oříškovníků a strmů s obrovskými listy, kde každá budova skýtá pod svým číslem oddělení plné lidí jimž se říká blázni, zase domů, do Hradiště, do čajovny, doprdele mě se ale stýskalo... ale jsem tu jen na výkend a vím že zítra mě zas čeká můj poetický schodek na verandě kuřárny kde na vás všechny vzpomínám, kde čekají sestřičky a doktoři a terapie a spoustu knih které mi krátí čas...co se zdravotního stavu týče, jedna strana osudné mince je nablískaná a je to dobré, ale jiné věci se... se serou a nevím co mi padně.. panna nebo orel? uvidíme. Prozatím se loučím, nevím jak dlouho tam ještě budu...asi do vánoc? :-( Teď si ale výkend užívám, koupila jsme si nové daršanovské kalhoty, a pěknou čapku na zimu, zásobu Golden Virginie co není v Kroměříži k sehnání, nějaké pochutiny ze zdravé výživy a užívám si hlavně Liščáka a snad dnes dorazí aspoň jeden můj bratr na večeři (která se mi mimořádně povedla Mmmm) ... je mi smutno, pochmurno... nevím co semnou bude, a sere mě že něco takového jako je zdraví musím řešit v 18-ti...kdyby mi bylo 81 tak ani neceknu :-(
T(
