Tak jsem se dostala domů z krajiny dlouhých alejí oříškovníků a strmů s obrovskými listy, kde každá budova skýtá pod svým číslem oddělení plné lidí jimž se říká blázni, zase domů, do Hradiště, do čajovny, doprdele mě se ale stýskalo... ale jsem tu jen na výkend a vím že zítra mě zas čeká můj poetický schodek na verandě kuřárny kde na vás všechny vzpomínám, kde čekají sestřičky a doktoři a terapie a spoustu knih které mi krátí čas...co se zdravotního stavu týče, jedna strana osudné mince je nablískaná a je to dobré, ale jiné věci se... se serou a nevím co mi padně.. panna nebo orel? uvidíme. Prozatím se loučím, nevím jak dlouho tam ještě budu...asi do vánoc? :-( Teď si ale výkend užívám, koupila jsme si nové daršanovské kalhoty, a pěknou čapku na zimu, zásobu Golden Virginie co není v Kroměříži k sehnání, nějaké pochutiny ze zdravé výživy a užívám si hlavně Liščáka a snad dnes dorazí aspoň jeden můj bratr na večeři (která se mi mimořádně povedla Mmmm) ... je mi smutno, pochmurno... nevím co semnou bude, a sere mě že něco takového jako je zdraví musím řešit v 18-ti...kdyby mi bylo 81 tak ani neceknu :-(
T(
1 komentář:
Terezko,
Ty krásný blázínku,
nenech se spoutat světem,
ve kterém jsi se ocitla,
buď plná optimismu
a vše bude dobré.
Myslíš si, že mě občas nesere život?
Ale ano, sere...
ale nechci být tím vším lomozem světa spoutaný.
Chci být volný...
Když se někdy ve mně nahromadí emoce,
tak je vykřičím...
oni, ať si žijí svým vlastním životem.
Pro mě nejsi a nikdy ani nebudeš bláznem,
pro mě navždy zůstaneš
krásným blázínkem.
Nezáleží na tom, co Ti je,
záleží na tom,
do jaké míry chceš být tím kým jsi.
Jsi malířka a proto k Tobě promluvím jazykem malby.
Je svět, to velké rozmanitými barvami pokryté plátno.
Smaž ten svět ve své mysli a potom vezmi nové plátno,
ještě nedotčené jakýmikoliv barvami.
Jsi malířkou, tvůrkyní budoucího obrazu.
Máš v sobě schopnost stvořit svůj vlastní svět,
do jaké míry Tvůj nový svět bude skutečný,
záleží zase jen od Tebe.
Ty mícháš a nanášíš jednotlivé barvy,
řiď se svou vlastní intuicí, svým vnitřním cítěním.
Podle mě, být bláznem, znamená být jiný než ti druzí.
Možná máš v sobě několik osobností.
Pche, kašlat na to, já mám tisíce tváří, ve mně je tisíce hlasů
a všechny ty hlasy a tváře splývají v jeden ucelený obraz
a vytvářejí tím pestrobarevnou mozaiku života.
I já jsem malířem, já však nemaluji štětcem a plátnem,
já maluji slovy, někdy svým srdcem
a jindy zas jen tichem.
Chci Ti jen říct, milá Terezko,
nikdy se nestaň tím, kým Tě chtějí mít druzí,
buď vždy sama sebou, svou vlastní osobností;
nepotlačuj to kým jsi.
V Tobě, tak jako i v každém je umělec, klaun i blázen;
jsi malířem i vrahem;
jsi modelkou i stoletou babičkou vráskami pokrytou;
jsi jeptiškou i prostitutkou...
jsi vším a zároveň ničím z toho...
Ty prostě Jsi,
nenech se ničím z toho spoutat.
Jsi malířkou...
nakresli svůj vlastní portrét.
Okomentovat