Pod širákem, bez širáku

Tak nakonec jsem u polívky nezůstala, přidala jsem cosi z pekárny a kuřecí bagetu a taky spoustu tekutin.
Původně jsme chtěli udělat s Lenkou nějaký LandArt ale nějak jsme už neměli síly.
Nicméně, spali jsme pěkně pod širákem, vzbudil nás zvon z města, zajíc a takový ten zelený pták co si nemůžu vzpomenout jak se jmenuje :-)
Jdu se radši vyspat ještě raz :-)

btw. Bohové žehnejte lidem co vymysleli městkou takovou tu věc jak z toho teče pitná voda :-)

no, jenou se dostane i na ten LandArt :-)

Až se mi dostanou nějaké fotky, tak dodám - původně jsme totiž byli na módní předlídce mé drahé školy. Byla to paráda :-)

Další blbost - Google!

Nedávno mě napadlo jestli (nebo spíše kde) je galerie log googlu.
Až dneska mě napadlo zeptat se mého bratra, který, jak ví ti kteří ho znají, najde všechno, tedy aspoň co se internetu týče.
A tak dám odkaz sem, kdyby byl někdo koho to taky zajímá :-)

http://www.google.com/holidaylogos.html

Dobrý den :-)

Dneska je konečně celkem dobrý den. Asi jsem se potřebovala pořádně vyspat. Taky jsem se přestala přepapávat a dneska jsem měla jen snídani a polívku a tím asi končím. Tedy nepočítaje čokoládu - to je věc drogové závislosti :-)
Takže asi jsem (ťuk ťuk ťuk) přežila další depresivní epizodu :-) No aspoň mě to vrací mezi neurotickou část společnosti :-)

Jinak nás asi čeká stěhování v rámci hledání chcíplé myši která nám v pokoji vytváři prazvláštní mrtvolný pach zvěřiny, a to jsou místní myšky ty nejmenší myšky co jsem kdy viděla.
bleh roztomilé to je, ale jen dokud to nežije divoce, neožírá v noci nábytek a hlavně nechcípá na skrytých místech bytu v době kdy začínají vedra.... :-)

Toho EMAče hlavně neberte vážně, já prostě musela, nic proti vyhraněným směrům společnosti ale EMO je extrém. Setkala jsem se s pár EMAřkama ve špitále... No já nevím, to jsem radši individuum nezařaditelné do nějakého směru.

Dina Marie

Tak, dlouho jsem nepsala o žádném umělci. Tak napšu o Dině Marii. Jaksi jsem se zamilovala do některých jejích fotografií. Někdo by řekl že jde o kýčovité fotky dětiček, já tak většinou fotky dětí taky vidím, ale na těhle fotkáh je něco zvláštního, jakýsi příběh, jakási hloubka, možná je to můj ohled na vlastní dětství (dala bych vše za to mít 3 roky) nadruhou stranu moje dětství nebylo moc šťastné a ja probrečela každou noc. Každopádně, tyhle fotky se mi líbí.


Jestli vás zaujme koukněte na její stránky -
http://www.dinamariephotography.com/

Umění černého humoru! - 100 bodů pro Terudu!

Nedávno mě potkala spolužačka ze základky. Koukala jak delfín v lese, prej je přesvědčená že jsem pár měsíců mrtvá.
Njn napsala jsem na spolužáky datum úmrtí. Chtěla jsem připojit i smuteční oznámení ale koukám že nebylo třeba. Nějak se rozneslo že jsem byla v nemocnici a pak na to skočili jak na škvarky. No super :-)
Za 14 dní bude slučák, no asi budu v Brně, ale možná stihnu oboje, uvidíme.
Každopádně mě to překvapuje. 9 roků jsem byla třídní skřet a nikdo o mě nezakopnul až na vyjimky. A když umřu a zmrtvích vstanu najednou mě pozvalo už 5 lidí :-) normálně by si asi nevzpoměli ani na jméno. Možná jen na to že "to je ta, co pořád kreslila" :-)

Hmm hmm není na škodu fingovat vlastní zhynutí, to odpoledne jsme zhynula málem smíchy, dneska mě potkala další osoba a opět "ty žiješ" :-D :-) :-D :-)

Další uspokojující věc dnešního jinak totálně pos****ho dne jsou další výsledky - prej píšu gramatické chyby ne proto, že bych byla blbá, ale protože jsme blázen :-) u maturity mi to asi bude prd platné, ale aspoň vím že za to nemůžu :-) :-) ikdyž je fakt že být psychouš taky není výhra :-)

EchEchmejdle

Tak, včera jsem si obstarala frienda, taky hug a k tomu velmi velmi velmi dobry a hlavně velmi silny čaj co zahnal všechny chmury.
Nevím jestli to bývalo nebývalou depkou (a bilionem myšlenek co mi nespořádaně létaly v hlavě) nebo přemírou kofeinu v krvy, ale v noci jsem nezamhouřila oka, ani jednoho.

Nejsem tudíš tak unavená jako bývám když v noci spím. Je 6 ráno, tak za tři hodinky si půjdu pro zprávu k doktorce a pak se zavřu v knihovně.

Nachvilku jsem nějak stratila naději, možná jsme se příliž vynervila, možná jsem se na sebe nehorázně naštvala.
Teď jsem zase v pohodě, no musím se dát dohromady, přece to teď s tím optimismem nebudu vzdávat!!!
Držte mi palce.

Amelie Poulain, aneb my snílci...

Viděli jste film Amelie z Montmartu? Já dnes po dlouhé době. A tak jsem si zase vzpoměla jak ho miluju :-) Amelie je snílek, stejně jako já. Jen já nepotkala žádného snílka podobného typu. Tedy aspoň nezadaného a se zájmem znát se semnou dýl než když jsme byli spolupacienti (ehm kdo mě zná asi ví o kom je řeč).
Co je na tom být snílek?
Nejsem člověk co by žil z peněz, jídla a vzduchu. Žiju v jiném světě, což jste asi poznali jestli sem chodíte často :-) a jestli mě znáte je to zbytečné říkat.
Obklopila jsem se spoustou přátel, mám dva skvělé brášky, mám své sny. No ještě ten Liang mi chybí.. no, zatím to musí jet bez něj. ale řeknu vám, skutečný svět mě omezuje. Ne, ne ten svět ale lidi co neumí snít, co se zabírají jen vlastním neštěstím a vzbuzují soucit a domáhají se ho třeba násilím (kdo mě zná asi ví o kom je řeč). Mrzí mě že jsem to asi taky někdy dělala. Mrzí mě že těmhle lidem nedokážu ukázat jak vidím svět, mrzí mě že mě pak nazvají bláznem, dítětem nebo snílkem. Možná jsem, no a?
Myslím že jsem šťastnější než oni.
Po dlouhé době jsem se zase zkontaktovala s otcem. Jako vždycky jsem to nevydržela dýl jak tři dny protože on a jeho rodina (taková soukrmá válka) jsou jezyňky kterým když podáte prst, přitáhnou si ruku a ohlodají vás na kost. Nic ve zlém rodinko, ale nechci tě znát...
Jsem trocu smutná... jsme trochu osamělá... možná jen unavená, ze všeho co se zas začalo dít. Nemám ráda když mě někdo ohlodává...
Zítra musím vyrazit z domu, a třeba malovat, nebo někoho vzít na dýmku, nevím. Jen potřebuju lidi a trochu zapomenout na...všechno.
Vnímáte to? Ty kecy? Jsem regulérně smutná...
I need a big hug... I need a friend...

Když čaj vykvete...

Tak jsem zpět z Brna - paráda! Turkovci skvělý, Brácha dokonalý jako vždy, IndianaJones rozkošný a obě čajovny kde jsme byli parádní. Jen cesta zpět trochu děs, ale co už :-)
V Chajovně jsem si dala specialitku kterou jsem zatím neznala - art tea, alias kvetoucí čaj.
Je to čaj ručně vázaný do takových kuličak, takže když se zalije vodou doslova rozkvete do různých tvarů, barevných kvítků a ještě v konvičce tak pěkně tancuje.
No hned jsem si koupila tři kuličky domů a těším se až ho někomu uvařím :-)
Je to opravdu krásné a ddá to čaji další rozměr.
Čaj samotný je lahodný ale vlastně o to už tak moc nejde :-)) nevím jak vypadají ty kuličky co jsem si koupila tak jsem zvědavá..
No a to ja asi vše, jsem unavená jako pes... (jejda proč se říká unavený jako pes? Vždyť se celé dny flákají!) :-)

Minh

Tak tady je Minh. Muj nový míláček na kterého se chystám asi rok. ještě není hotový, za 14 dní až se zahojí tak mu dám druhou vrstvu ale tvar bude už stejný. Ano, je to tetování. Ručně dělané. Nemám ráda tetování - představa osmdesátileté babky co má na zádech růžového draka protože ji v 16 napadlo si ho vytetovat je příšerná (eh) ale tetování jednoduchá, čistá symbolika co se přímo vztahuje k životu nositele a jeho názorem na život...to je jiná. To má co dělat z původním významem tetování v Japonsku, číně, Africe nebo i Evropě.
Hlavní význam téhle podivné čáry co se mi urojila kolem zápěstí je Otevřený kruh.

Když vezmete kruh jako znamení věčnosti, opakování se a dokonalosti; já mám kruh otevřený, neuzavřený, pokračující jinam. Nevracím se tam kde jsem začala. Z věčnosti se dá vybočit. nemusíme se točit do kola, můžeme odbočit, můžeme kruh rozpojit. Stačí uvěřit že to jde.
Nemám ráda kruhy, jejich spoutanost a nesvobodu. Nejsem taková, porušila jsme hranice a vybočila, minimálně myšlením. Odborně se tomu říká porucha osobnosti nebo třeba schíza. Pro mě, je to moje osobnost, můj život a není nikdo kdo by mohl říct že je porouchaná.
První vrstva mi zabrala asi 4 hodiny práce. Vymyslet zpracování mi trvalo rok. Stát se takovou abych byla jako Minh - ještě na tom pracuju a vždycky budu muset - linka pokračuje, nemá konec, nevrací se na začátek.
Proč Minh? Minh je jméno, znamená Jasný, Nápaditý, Otevřený. Je to moje druhé jméno :-) (už jsem se vám někdy pokoušela nakecat co znamená TerezaRSM které požívám? tak R a M už máte :-) )
Příběh Minha najdete v povídkách (brzy) pod stejným názvem.

Proč ne.

----------------------------------------------------------------------------------------------------
Rádi nečekané události a náhlá rozhodnutí? Já z nich žiju! :-) :-) :-) Zatím mi to vždycky přijatelně vyšlo. Ne vždy podle ideálních představ (často to záleží na jiných lídech, víme) ale většinou perfektně. :-) :-) :-)
Jdu po ulici, vidím někoho, koho jsem sice viděla asi 2x v životě, neznám jeho jméno, ale co, pozvu ho na drink! Vidím partu umjelců ze školy (taky je znám od pohledu :-) :-) :-) ) tak je pozvu na dýmku a sme spolu až do rána! :-) :-) :-)
Brácha napíše že jdou zítra do kina. :-) :-) :-) No proč ne, je to sice v Brně (nic není tak daleko aby vás tam nějaký dopravní prostředek nedovez) :-) :-) :-), sice mám hlídat prcka (ale co, tatínek pohlídá) a nemám peníze (ale co, něco se vždycky najde, že) :-) :-) :-)
Takže zas tu dva dny nebudu (což je velká událost jelikož přizpívám rychlostí 3,24 článku za den :-) :-) :-)

lidi, buďme impulsivní, život nemá cenu, když jde všechno ppp - podle předpokládaného plánu -
----------------------------------------------------------------------------------------------------

UP přátelé, Peter Gabriel

Zase se musím podělit se svou láskou - tentokráte Peter Gabriel. Poprvé se k mému uchu dostal v nemocnici na minidisku od mého známého (chtěl mě zachránit před smrtí z nedostatku hudby). A zamilovala jsem se :-) Krásné texty, DOKONALÁ hudba a když jsem měla tu čest být na projekci jeho koncertu Still growing up (jestli kdy budete ít šanci vidět tak se dívejte a ani nemrkejte, není to tak obyčejný koncert!)... AH :-D
Dám sem pár odkazů na videa abych přiblížila aspoň trochu atmosféru.
Představte si že spěvák nestojí a zpívá, ale tak trochu hraje i tělem. Ale ne žádné scénky.
Kupříkladu písničku Up side down zpíval tím způsobem že chodil nad (kulatým) jevištěm
hlavou dolů po zavěšeném stropě!
na další písničku si vzal kolo a jezdil dokola na kole (a přitom pořád živě zpíval)
Tančil ve svítícím blikajícím saku.
No a aby to nebylo málo, zářivá koule nad jeho hlavou byla spuštěna dolů (nešlo nejdřív poznat co to je zač) a on si vlezl dovnitř (byl to takovýten balón jak se v tom jezdí z kopce) a skákal uvnitř po jevišti a běhal dokola. (ano, a pořád zpíval) apod.

Samozřejmě jde hlavně o hudbu ale ta je dokonalá. Prostě dokonalá. V textech jsem se našla. Moje oblíbená písnička je jednoznačně Darkness a na druhém místě Signal to Noise.

Tady jsou videa z koncertu: (jestli máte chvilku :-) minimálně se podívejte na to první!)
Tady je v tej kouli :-)
Father and son - takovy doják :-)
RedRain - nádherná píseň!! :-)
Sladgehammer :-)

Shining... Huhuhuaaaa

Tak a teď trochu přibrzdíme fylozofování. Včera jsem cestou k Báře (byla jsem opět vyhoštěna z bytu) potkala zas a opět partičku ze školy, tentonkráte před kinem. Copa dávali? Shining! Pěékně dlouho jsem neviděla horor.
Nemám ráda horory, příjdou mi stupidní. Ale staré, klasické horory jako "Hičkokovky" miluju. Od Stanley Kubricka jsem viděla zatím jen Mechanický Pomeranč (dokonalý film!!!) takže jsem se dosti těšila.


Řeknu vám, dlouho jsem se tak nenasmála!
Kromě toho jak už je v těhle klasikách zvykem, skvělá kamera. Ne jako dneska. Každý záběr natočený několik set krát (Kubrick byl těžký perfekcionalista snad na úkor své geniality). Nej ako dneska.
A hlášky s tohohle hororu byli právě tady použity poprvé a to ostatní je kopírovali.



Řeknu vám, to prostě musíte vidět. A kdyby ne Shining tak minimálně ten Mechanický Pomeranč, to je klasika nad klasiky. Ale pokud se chcete nasmát (nebo se trochu pobát jestli jste bací tip u hororů) tak se podívejte, stojí to za to. Nemůžu samozřejmě pominout taky velmi promyšlenou myšlenku myšlenkových pochodů člověka v izolaci a zajímavou pointu která se odhalí v poslední sekundě.

Jin,Jang a Pavilon Polozapomenutych Snu

Tak jsem včera zase byla v čajovně. A semnou 6 holčin z prvaku (moje budouci spolužačky) /to bude trapas, proc jsem je zvala, jejda, JEJDA!/ tak nějak jsme se těšila. Ale bylo to skvěle. Pak jsem dočetla Pavilon Polozapomenutých snů. Skvělá kniha, vřele doporučuji zvláště pro milovníky východní kutury.
V souvislosti s tím jsem začala přemýšlet o Jin a Jangu o kterém samozřejmě byla zmínka. Znovu opakuji že se k žádné vyřčené filozofii nenaézám, ale musím uznat že teorie Jin Jangu se mi vskutku líbí a souhlasím s ní. :-) Jacípak ste? Více Jin? Více Jang?

Já to mám jasný, jsem Jing jak šutr. Věci jako "jemnost, poddanost, křehkost" jsou mi zcela cizí. Navíc jsem odjakživa spíše ohňový živel což je symbolika Jangu (Jin je voda a země, Jang je oheň a vítr)
A fakt že se protiklady přitahují tedy Jin k Jangu) je u mě pravdivá. "Jangáče" (nabouchané svalnaté muže a jejich ochraná křídla) nějak nemusím, naopak, takový jemný poblouzněný hoch co by se na mě s důvěrou obracel... :-D :-D

Mate - čaj kouzelníků

Asi není správným čajomilcem, kdo neochutnal nápoj kouzelníků - Mate. Vyrábí se z listů posvátné rostliny Cesmíny Paraguayské a jeho povzbuzující moc je nenapodobitelná - obsahuje 4% kofeinu (to je asi 1,5x víc než v kávě) a samozřejmě velmi dobře chutná.
Tradičně se popíjí z tzv. Kalabasy/calabazy (je to vlastně vydlabaná tykev) Bombillou - kovovým, bambusovým nebo třeba dřevěným brčkem, speciálně upraveným aby cedil při pití jemné lístečky mate.
K sehnání je mnoho variant mate - klasické zelené mate, pražené, směsy s jinými čaji, kořením, bylinami nebo třeba kokosem. Je mnoho způsobů jak mate dochutit, ale podle mě to není vůbec třeba jako třeba u obyčejného černého čaje který mám raději dochucený nebo fermentovaný. Já mám nejraději čisté pražené mate.
Mate se může přidávat i do alkoholického nápoje, nebo se může pít chlazené - tehdy se nazývá Tereré (podle názvu by mi tak mělo sednout dokonale ale vlastně jsem tereré nikdy nepila hmm asi si udělám na ráno :-) )
Mate je kromě výtečného povzbuujícího čaje také léčivý prostředek. Má silné stimulující účinky na činnost mozku, obsahuje důležité aminokyseliny, vitamíny A, B, C, minerály a antioxidanty. Dobré zkušenosti jsou s mate při redukčních dietách. Přestože obsahuje velké množství kofeinu, je jeho pití zdravější než pití kávy.
Maté zraje měsíc až jeden rok. Podle toho se také liší svojí kvalitou stejně jako třeba víno.

Bohužel z finančních důvodů (dávám teď sot peněz do čaje) nevlastním kalabasu (navíc v hradišti jaksi všechny vyprodali a internetu bych nevěřila - můžou být naprasklé, nekvalitní) a tak piju Mate z Jasmínku (mojí malé čínské konvičky) s cedítkem v ruce :-) ale jednou...až narazím v obchůdku na TU PRAVOU...a budu mít náhodou postradatelné 300,- v kapse... :-)

PSka: Tak mi pravě kamarad, řikejme mu maník, pověděl jak se prý dělá spravé meté podle šamanů - naplní se celá kalabasa a postupně se dolívá horká voda (prý až 20x)... no vypít to podle šamaské tradice tak asi týden oka nezamhouřím :-)

All you need is LOVE

Romeo a Julie, Jin a Jang, Tristan a Isolda, Mars a Venuše, Radúz a Mahulena, Liang a Džu, Richard a Leslie, Lady a Tramp, Ferda a Beruska.... všichni jsou sparovani, všichni jsou dva a jeden, všichni mají svoji drahou polovicku, všichni mají ke komu se občas přitulit.
Taky jste někdo tak sám když to vidíte?
Zamilovanost je podle jedné teorie mírná psychóza tak rozšířena že je milně považována za normální. Myslím že je to pravda, splňuje všechny příznaky - závislost, bludy, živé sny, odtrženost od reality, depersonalizace, poruchy spánku, občas i halucinace. Ovšem to znamena že pro mě je fyzicky nemožné zamilovat se - prostě mám v hlavě moc chemie co mi brání.
Myslím že můj hlavní problém je ale v tom že mě bůh stvořil jako nějaký pokus. Jak dlouho vydrží člověk být optimistou i když se utápí samotou a touhou? Jak dlouho se člověk snaží zlepšit se dokud nepochopí že nemá na víc než jednonoční vztah?
No nic, asi to potřebuje chudák Božka vědět tak to zjistíme...snažím se dál... jako kůl v plotě, obklopena stovkou kamarádek, a bohužel to nejsou ani lesby (a ty co jsou mají přítelkyně) :-)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ilustrace k pseudobasničkám

Tak tadyhle (ehm TADYHLE ) se můžete podívat na moje ilustrace co jsem dneska vytvořila pro básničky Pepíka Pitharda :-)
Hezkou zábavu a podívání, snad to trochu sedí a on mě neutluče až to otevře :-)
(básničky jsem vybrala prostě podle toho jak se mi líbily :-) )

Pes
Zatoulaný, ztracený,
bez obojku, bez ceny…
Hledal co by sežral,
až ho někdo sežral!

Arimaa mania

Máte rádi šachy? Když mám náladu tak jsem schopna si je zahrát, ale vždycky mi připadali málo...akční. Až před pár dny mně můj ctěný bratr Libor naučil hru jménem Arimaa. Je to hra podobná šachům, s rozdílem že hrají zvířata (Slon, Velbloud, Kůň, Pes, Kočka a králíci). Všichni chodí stejně dopředu, dozadu nebo do stran. Každý má 4 tahy. Králíci nemůžou couvat a jejich úkolem je dostat se na druhou stranu - jakmile se tam váš ušák dostane, hra končí a jste vítěz.
Jde hrát samozřejmě i na normálním šachovém poli s šachovími figurkami. Jen schází pasti, jediná šance jak přijít o nějakou figurku (nevyhazuje se jen padá a háže do pastí). Jde o nejnovnější šachoidní hru a ještě nejsou známi všechny taktiky a situace takže jde i lecos oběvovat a budovat historii Arimaa.
Někdy to zkuste, jestli máte občas rádi takové hry, je to napínavá možnost jak zapnout zase jednou mozek a potrápit zrezlé obvody. :-)

A jestli zrovna maturujete, máte skouškové a nebo jinou namáhavou povinost a chcete si spíš dáchnout, koukněte se na moje povídky :-) mám tam zase pár přírustků a když prominete gramatiky tak je to myslím docela zaujímavé :-D :-D

Jasmínový květ - čaj

Opět jsem se vydala do města, vybrala jsem penízky a hurá za babkou kořenářkou (btw je to takový mladý pohledný klučina) na čajíčky.
Tak mám konečně doma zásobu praženého matté (škoda jen že už vyprodali všechny kalabasy) a taky jsem oběvila v prodeji surový sušený květ jasmínu. Jsou to malé bílé kvítky které dají čaji specifickou, ničím nenahraditelnou chuť a vůni.
Mám moc ráda jasmínový china čaj - je to zelený čaj s jasmínovými květy. Ale raději mám černý čaj s jasmínem který btw taky právě popíjím. Jasmínový čaj (jak už jsem asi psala) patří mezi moje nejoblíbenější čaje vůbec. Takže vřele doporučuji!

Recept více než jednoduchý -
1x černý čaj (já mám opět Grucia)
1x květy jasmínu
možná bych přidala nějaký hřebíček ale neskoušela jsem tak třeba příště povím :-)

možno přidat med pokud rádi sladký :-)

Deštivý den

Bratříčci odjeli, jeden i druhý a jsem tu zase sama s mámou. Venku prší tak moc není poznat jestli mezi kapkama zbyl nějaký vzduch. Miluju déšť. Škoda že jsem nestihla někam vyjít ještě před deštěm, teď bych zmokla. Mám velkou chuť zmoknout! ...já vážně miluju déšť :-)
Mám uvařený Yogi čaj, na stole před sebou 70% čokoládu, do sluchátek mi zpívá Laura a její tygři.
Začala jsem kreslit jak jsem si slíbila a moje ruce ještě nezapomněli. Takže tadyhle se chlubím čmáranicí mého bratra pro ty kdo ho snad znáte to musí být zábavné :-)
No a to je asi vše. Je mi dobře, je mi trochu líto posledních dní ani nevím proč. Dneska načnu novou knihu tak asi zajdu zase do čajovny. BTW ztratila jsem tam v zahradě prstýnek tak mi držte palce ať se snad jednou najde...

Deštivý den, všechno už za své vzalo,
deštivý den, slunce se ukázalo,
jenom na malou chvíli, jedním víčkem,
nahlédlo přes oponu šedých mraků,
dešťové víly zamkly klíčkem
krabičku od bonbonů plnou draků sedmihlavých
na krabičce od cigaret, slůvko "miluji"
(K.Kryl Deštivý den)

Jsem králík.

Chtěla bych se naučit vyjádřit jedinečnost květiny tím, že namaluji vázu.

Moje nejhorší vlastnost je mluvení. Mluvení stále dokola, křik kterým na sebe upozorňuju a říkám hleďte tady jsem. Nejsem vždy středem pozornosti, tak to nemyslím. Spíš když se začnu dlouho s někým bavit, vždycky stočím téma hovoru ke svým problémům. Jak mi ve středu (nebo spíš ve čtvrtek jitro) řekl kamarád, po dvou rumech všichni u stolu věděli že mám nějaký problém. štve mě to, neuvěřitelně. Dokážu to už korigovat, mluvím teď daleko míň ale když se napiju, když jsem z někým už několik hodin a pořád mluvíme a už není téma nebo když jsem unavená nebo otrávená.... myslím, že jako člověk jsem naprosto nesnesitelná.. Snad proto nemám přítele. Po třech dnech by mě zabil nebo sám skočil z okna (aby utekl, ne aby se zabil i když i to je varianta.) Bleh... jsem dneska v poho, optimismus si zase držím ale jen jsem si teď přečetla na nějakem blogu cosi, ani nevím co, co mě nějak přimělo si na to vspomenut a napsat to sem, řekněme aby mě donutilo s tím něco dělat ještě více :-)

Chci aby o mě lidé věděli kdo jsem a že nejsem tak úplně obyčený člověk a že odemě můžou tedy čekat cokoli. Asi je důležité otevřeně mluvit o tom že je to semnou těžký. Ale taky to nemusím říkat všem. Taky to nemusím říkat pořád.
Taky bych to nemusela psát sem, že :-)

Skutečnost je taková, že jsem králík.

já prostě nevím...

Nevím, fakt nevím... nevím...

Teplé škvarky

Z knihy Teplé škvarky (Marian Palla):

11.ledna
Vítek (bývalý student) mi poslal esemesku, že by vyměnil manželku za velblouda, ale jenom tehdy, kdyby měl volbloud zdravé zuby. Raději jsem mu neodepsal. Svrbí mě nohy, tak si je škrábu, ale špatně se mi u toho píše. U švandy řekla Miriam Honzovi: "Máš rozdvojené konečky vlasů." Jak na to přišla, ví bůh. Ale Honza se nedal a odpověděl: "To je počínající schizofrenie."

No, zas malá ochutnávka s knihy co mi náhodou skočila do rukou v regálu knihovny, když znuděně posedávala vedle velké umělohmotné cedulky s písmenem "P" Zaujala mě nejdříve grafickým provedením, sazbou a ilustracemi (profesionální deformace) a pak jsem zjistila že ani obsah není k zahození. Jde o deník Mariana Pally (spisovatel, kreslíř a hudebník). V jednom kuse kouří mladou selku (no co to asi je, že), pijou víno a samozřejmě pracují. Je to velice odlehčující čtení, pro chvíle kdy se člověku nechce myslet. Ideální kniha pro lavečky v parku nebo vlakové kupéčka - pokud stejně jako já rádi sledujete lidi jak se tváří když se odplic smějete nad knihou. Nad touhle knihou se totiž směji velmi velmi.

Kolikátého je dnes?
14. května
Sedím v kuchyni a představuju si, že jsem bohatý. Na jedno dopoledne je to program docela nabitý. Odpoledne jsme s Miriam utratili u Švandy 650 Kč a u nás v hospodě 180 Kč. Opravdu budu muset zbohatnout rychle a nekompromisně. Fred mi rozkousal košili a levou nohu.

15. května je ještě lepší ale to už si musíte přečíst sami je to dlouhé :-)

(ps: já mám díky dreadům konečky i roztrojené tak to s tou schizofrenií bude asi na draka...) :-)

Křehké Knoflíky

Na obraze od Picassa támhle vpravo je zobrazena Gertrude Steinová. Není to žádná kráska nicméně dokázala vidět svět naprosto jedinečným způsobem.
Když jsem včera šla do knihovny a náhodou vytáhla tuhle tenkou knížečku s roztomilým názvem Křehké Knoflíky, tušila jsem že se zase jednou zamiluju :-) Gerture se dostala tam kam se snad jednou dostanu já. Píše velmi experimentálně. Kniha v podstatě postrádá děj, je to soubor drobných obrazů vylíčených slovy, dělí je jen tři kapitoly - předměty, jídlo, pokoje. Zatím jsem přečetla jen kapitolu předmětů nicméně už teď jsem v oblacích. Asi to nedokážu dost dobře popsat tak to jednoduše opíšu, aneb tady je ochutnávka:

PES.
Opička jde chůzí oslíčka, takže bychom řekli, řekli bychom, že naposled přijdou další vzdechy. Už do toho nevrtej. Opička jde chůzí oslíčka

MILDREDIN DEŠTNÍK.
Důvod, a ne do oblouku, důvod, a to dost nahlas, důvod a navíc děsná rána a vůz navrch, znamení čehosi navíc, pytlík, pytlíček a vžitá barva a prohnanost, štíhlá šedá bez mašle, to vše je ztráta, veliká ztráta odškodnění.

ŠÁLA.
Šála je baret a bolest, rudý balón a vesta, třídič, třídič řečí.
Šála je sňatek, kousíček vosku, malá postava. Šála.
Vyber si los, vyber jej podivnými kroky a s dutinami. Pás je dutý dutý, pás je šál.
Talíř s malou blbůstkou, šechny takové, kterýkoliv.
Vyhov kruhu, to je los.
Byla to chyba uvádět, že smích a ret, stražený šplh a depo, kultivátor a trocha vybírání jsou přes ně dané.

A to jsou prosím jen předměty. Už teď se těším až si přečtu jídlo a pokoje :-)
Hlavním smyslem knihy není ani děj ani dojemná souvětí, vícese soutředí na samotnou barvu a zvuk slov jak je čteme, na melodii a hlavně, nejhlavněji, na fantazii samotného čtenáře. Jestli v knize najde nový nádherný svět, a nebo jen změť nesmyslných slov.
Když jsem si ji dnes četla v čajovně, zatoužila jsem si k ní dát i vodárku, asi bych pak obrazy viděla o to živěji. Ale zase nerada kouřím sama (ono celá dýmka dá jednomu v horku zabrat) přesto zítra asi neodolám a zajdu si i na tu dýmku a dočtu tento literární oříšek.

Chvála ledové máty

Je léto, horko a s tím dvě věci co v mém roce patří k letním měsícům. Nechodím do školy a tak nemám problém s tou první - a to je lenost. Tedy lenost po ránu vylézt z postele. Prostě nemůžu. Probudím se v šest ráno ale spodpeřiny se vybabrám až v poledne... nejsem moc lenech, jen ráno, přez den pořád něco porábám. Ale ráno je mi škoda zkazit ten moment tepla, kdy se nemusím ani pohnout, ani otevřít oči...jo, dobře, jsme lenoch, odedneška budu vstávat, ale fakt...
To o čem chci ale psát, ta druhá věc, je ledový čaj. Mňami!
Včera večer mě napadlo že si udělám ten první letošní, když je tak pěkně horko. Zvolila jsem zelený čaj s mátou. Obyčejný od pickwiku, nicméně je skvělý - pokud je opravdu ledově vychlazený. Škoda že nejsem na chatě, udělala bych si zelený čaj s čerstvou mátou ale tu v našem 1+1 opravdu nemám. I tak to bylo příjemné polední probuzení. Zahrála jsem si na harmoniku, dala si vločky s mlíkem a teď si vychutnávám mátový ledový čaj....
Správný postu správného ledového čaje jaký miluju (a těším se na příležitost ho mít až budou suroviny):
Zelený čaj (obyčejný nebo třeba oolong)
drcené nebo trhané lístky máty (uvolní se šťáva)
citron
led
No, je to jednoduché, buď čaj uvaříme, slijeme a zchladíme a následně přidáme citron a led; nebo do ledové vody dáme čaj a mátu a louhujeme v lednici 4-5 hodin, následně přidáme citron a led :-) a pijeme v klidu, na slunci nebo uvnitř, hlavně v pohoděěěě....

Ledový čaj je příjemný a chutný a osvěžující způsob jak se probudit z oné letní ranní lenosti. Minulé léto jsem díky zelenému ledovému čaji naučila svou línou existenci vstávat běžně v 5 ráno a být okamžitě aktivní. Tak doufám že letos bude repete (člověk stratí hodně času povalováním se...) :-)

Copato to mam z vlasama?

Další věc co nesmí chybět v kategorii Milování, jsou dready. Ano, jsem dreadar. Mam rada dready, pseuda i rasta copanky, vsech barev, tvaru, provedeni. Prirodni dready (tedy samovolne vytvorene) se mi ale nelíbí. Nejsem Rastafarián, ani z daleka. Nevrtám si do hlavy každodeně díru Ganjou a nehlásím se k žádné skupině ani hudebnímu stylu. Prostě se mi libi dready a tak je mam na hlave. Prijdou mi prirozene, je to zpusob jak se na pohled vyjadrit, jak dat najevo kdo jsem a jak si vytribyt lidi kolem mne.

Hmmm....dneska jsem nasla par peknych fotek na velmi pekne strance tak se určitě podívejte :-)
A abyste měli představu jak vypadam ja a moje dreadiky (mimo tu silene kycovitou fotku na liště tamhle napravo) :-)















Ps: nechcete mi někdo věnovat 10 metrovych zelenych vlněných pseud??? :-) :-)

Letní Filmová Škola UH !!!

Tak jsem se konečně dopídila k tématu letošní filmovky a prosím je to MAGIE což je naprosto perfektní vzhledem k tomu že jsem se rozhodla akreditovat se na všech 10 dni a tu letošní filmovku si řádně užít. Hlavní osobnosti jsou letos Juraj Jakubisko a Jan Švankmajer. To je další úžasná věc, alespoň pro mne, protože Švankmajera miluju, ale opravdu :-D jedním z hlavních hostů bude spisovatel, režisér a scénarista Pavel Kohout
Více najdete tadyhle

Tímto vás všechny zvu a lákám. Pro mě je filmovka největší veřejná událostí roku. Kam se hrabe Ježíšek! A cítím v kostech že letos to bude stát za to.
Minulý ročník, s tématem člověk a stáří, stál opravdu za to. Byla to asi nejlepší filmovka na které jsem byla ale neměla jsem akreditaci takže jsme žila jen z doprovodných akcí a filmů zdarma. Letos jedu na plno takže už šetřím a třesu se na 25. červenec kdy to všechno začne...

Filmovka bude ochuzena o Králíka (který byl doteď ředitelem ale chudák se zadlužil) ale rozhodně nebude ochuzena o tu pravou festivalouvou atmosféru, spoustu spoustu a spoustu filmů, literární stany, přednášky, koncerty a další doprovodné akce.

....a možná, moji milý, možná příjde i kouzelník!!!

PS: áno, na té fotce to jsem já ještě bez dreadů, jeden milý Pražák a můj milovaný ušatý Joe Black na filmovce minulý rok. (PPS: fakt vypadám mladší, nebojte, není mi 14, fakt ne :-D )

Situační komedie aneb salby smíchu

Dneska jsem si jaksi taksi vzpomela na sitcomy a hned si pustila IT crowd, no, snad stojí za pár slov, snad pro ty co jim ještě nepropadli - neztrácejte čas a oběvte čistý, krutý, černo-černý humor!


Takže zmiňovaný IT crowd - Britcom z prostředí kanceláře, řekněme spíše suterénu hostícího dva odpadlíky společnosti a jejich šévku. Jediné co mají na práci je programovat a radit "těm nahoře" co s počítačem. Ale nebojte se, nuda je to poslední, co by vás mohlo při sledování potkat - pokud máte špetku smyslu pro humor. Malá ochutnávka zde




Black Books je ještě špetku, možná i lžíci drsnější. Odehrává se ve starém antikvariátu. Majitel je věčně opilí a nesnáší když mu do krámu chodí lidi. Jeho pomocník a přítelkyně s věčnou kocovinou pohřbívají to poslední co by mohlo být na Black Books normálním lidem snesitelné :-) ukázka



Red Dworf alias Červený trpaslík je asi nejznámější a nejoblíbenější Britský sitcom u nás. Odehrává se ve vesmíru v kosmické lodi v době hodně vzdálené dnešku, vzdálené natolik že není cesty zpátky. Koho máte nejraději? Já osobně Krytona, roztomilého Androida co se snaží vymanit ze svého naprogramování :-) ochutnávka opět zde




Starý dobrý Monty Python... také už začíná být slavný zde. Kromě 45 dílného seriálu Flying Circus natočila tahle parta filmy Monty Python and the Holy Grail, Life of Brian, The Meaning of Life, Monty Python Live at the Hollywood Bowl a And Now For Something Completely Different
Když se řekne Monty Python, vybaví se mi hlavně jedna scéna, nezapomenutelný Mátový lísteček z filmu Smysl života (ani nechtějte vědět co se tomuhle tlustému boháčovi stalo po vydatném obědě...)
Jeden pěkný skeč z Flying Circusu můžete viděti zde


Abych ale nezůstala u Britkomů (které ovšem nemají konkurenci) musím také zmínit jeden sitcom americký který se mi také zalíbil - M*A*S*H 4077 ...skuste mi říct že ho neznáte! Prostředí polní nemocnice, válka ve Větnamu, skvělé postavy.. skuste hádat koho mám asi tak nejraději :-)




No...a já si dám další várku ID crowdu, dneska mě opravdu přepadla ta správná nálada... (mé hmotné zásoby sitcomů jsou nyní značně omezeny ale pevně věřím že se to změní a sezbírám jednoho krásného dne všechny série :-) - nebo minimálně a pravděpodobně aspoň někdo z přátel :-) )

Vyšlo dneska slunko?

Dnes jsem nevytáhla patu z bytu. Poštovní schránka jistě praská ve svařených švech, na chodbě se hromadí krabice a noviny a možná dnes ani nevyšlo slunce a já si toho nevšimla.
Mého milovaného Melounového Cukra (ano, to je ten rozkošný fialový kaktus) postihly ve velkém rozsahu červci tak se s ním asi rozloučím (měla ho na starost máma a po týdnu je polomrtev...)
Bolí mě záda a mám hodně velké stále se rozšiřující okno z jednoho skvělého večírku který jsme měli včera...ehm předvčerejšky...někdy tenhle tyden asi :-)
Už jsem se naučila hrát na Parrotienku (to je moje harmonika) podle not a sousedi se na mě tváří jakoby to opravdu šlo slyšet.
Naučila jsem se vařit americké Jello co mi přišlo od Romanky z ameriky a znovu se ve mě probudila láska k tomuto jídlu, ač mě neustále znepokojuje že jím něco co mi samovolně chodí, ne-li tančí po talíři a seskakuje ze lžíce. Bohužel poslala jen dvě krabice :-)
Dnes jsem přišla na to že jsem šťastná. Nikoli že zářím radostí, ne že se děje něco překotného, prostě JSEM a jsem ráda že to tak je...
the end

Man on the moon

Sedím si tak v pokoji, pojídám redkvicky s krekrama a zapíjím to polévkou. Říkám si, dlouho jsem neplakala. Hodne dlouho jsem neplakala. Vlastne od té doby co jsem se rozhodla ze budu optimista, ze se budu radovat s toho co mam a neni toho malo, ze budu zit. "Pustím si pěkný film a pustím žilou." a tak jsem si pustila rovnou můj nejmilovanější, Man on the Moon (Miloš Forman; Jim Carrey).
Je to nádherný film. Dokonale ukazuje moji filozofii. Svět je iluze, iluze kterou jsme dostali abychom z ní něco načerpali a dali něco ostatním. O tom je tenhle film. Každý koho znám kdo se na něj díval (opravdu díval a sledoval) tak na konci plakal a já taky. Dneska jsem ho videla asi po 30 ale stejně jsem plakala. Většinou když jsem večer sama doma a začnu plakat byť při filmu, zůstane mi to a já už si něco najdu proč plakat dál. Vždycky.
dnes ne.
Proč?
Dámy a pánové... myslím.... myslím že jsem šťastná.

Další věc která se v tom filmu ukazuje je, že stejně jako věci kterymi se často trápímě tak i naše přesvědčení a náboženství jsou přeludy, jsou to věci které nás jednoho dne překvapí a doufám, doufám moc že stejně jako Andyho Kaufmana, mě to rozesměje.

Je to zvláštní, až teď, když jsem odmítla všechny náboženské myšlenky cítím, že mám pevný smysl života...
...a možná jsem prostě umělec :)