Sedím si tak v pokoji, pojídám redkvicky s krekrama a zapíjím to polévkou. Říkám si, dlouho jsem neplakala. Hodne dlouho jsem neplakala. Vlastne od té doby co jsem se rozhodla ze budu optimista, ze se budu radovat s toho co mam a neni toho malo, ze budu zit. "Pustím si pěkný film a pustím žilou." a tak jsem si pustila rovnou můj nejmilovanější, Man on the Moon (Miloš Forman; Jim Carrey).Je to nádherný film. Dokonale ukazuje moji filozofii. Svět je iluze, iluze kterou jsme dostali abychom z ní něco načerpali a dali něco ostatním. O tom je tenhle film. Každý koho znám kdo se na něj díval (opravdu díval a sledoval) tak na konci plakal a já taky. Dneska jsem ho videla asi po 30 ale stejně jsem plakala. Většinou když jsem večer sama doma a začnu plakat byť při filmu, zůstane mi to a já už si něco najdu proč plakat dál. Vždycky.
dnes ne.
Proč?
Dámy a pánové... myslím.... myslím že jsem šťastná.
Další věc která se v tom filmu ukazuje je, že stejně jako věci kterymi se často trápímě tak i naše přesvědčení a náboženství jsou přeludy, jsou to věci které nás jednoho dne překvapí a doufám, doufám moc že stejně jako Andyho Kaufmana, mě to rozesměje.Je to zvláštní, až teď, když jsem odmítla všechny náboženské myšlenky cítím, že mám pevný smysl života...
...a možná jsem prostě umělec :)
4 komentáře:
Terezka řekla:
"Je to zvláštní, až teď, když jsem odmítla všechny náboženské myšlenky cítím, že mám pevný smysl života..."
Tak to je přesné...
Tolik let jsem studoval všechny možné ismy a až když jsem začal vnímat život v jeho svaté přítomnosti---TEĎ A NYNÍ--- nalezl jsem SEBE! A asi proto jsem šťastný... jen tak, šťastný bez příčiny.
A jak se projevuje mé štěstí?
Například když stojím na zahradě a náhle zafouká bratr vítr a zelené, červené, někdy žluté listí v korunách stromů se zachvěje a začne tanovat a vlnit se.... pláču;
pláču nad krásou, která mne dojímá... pláču a nejsem smutný....pláču štěstím...
Tak, presne tak. Az umrem, budeme mit celou vecnost na to resit posmrtne veci. Ted je cas byt tady na zemi a žít... a žitím já rozumím vzít si z každé sekundy co nejvíc. I z aktivity, i z odpocinku, i z radosti i z bolesti, z lidí i ze samoty...a potom to dát dál a ukázal lidem co to neviděli, a naučit je co jsme se naučili a naučit se a respektovat to co ví oni. .... blabla :-)
Asi to máš podobné jako já - taky jsem dlouho neplakala. Vlastně tak celkově nebrečím často. A poslední dobou ani u filmů. Tento jsem neviděla, i když jsem se na něj už dávno chystala. Budu se muset podívat a jsem zvědavá, jak se mi bude líbit a co při něm budu cítit.
Draha Nutricni Hodnoto :-) Urcite se podivej, a hlavne - vydrz az do konce. Zacina to "wow tohle bude skvely film" pokracuje jako "proboha o co go?" a na konci "smankote jejkote to je smutne" a po shlednuti (v mem pripade) "..dokonale.."
:)
Okomentovat