Viděli jste film Amelie z Montmartu? Já dnes po dlouhé době. A tak jsem si zase vzpoměla jak ho miluju :-) Amelie je snílek, stejně jako já. Jen já nepotkala žádného snílka podobného typu. Tedy aspoň nezadaného a se zájmem znát se semnou dýl než když jsme byli spolupacienti (ehm kdo mě zná asi ví o kom je řeč).
Co je na tom být snílek?
Nejsem člověk co by žil z peněz, jídla a vzduchu. Žiju v jiném světě, což jste asi poznali jestli sem chodíte často :-) a jestli mě znáte je to zbytečné říkat.
Obklopila jsem se spoustou přátel, mám dva skvělé brášky, mám své sny. No ještě ten Liang mi chybí.. no, zatím to musí jet bez něj. ale řeknu vám, skutečný svět mě omezuje. Ne, ne ten svět ale lidi co neumí snít, co se zabírají jen vlastním neštěstím a vzbuzují soucit a domáhají se ho třeba násilím (kdo mě zná asi ví o kom je řeč). Mrzí mě že jsem to asi taky někdy dělala. Mrzí mě že těmhle lidem nedokážu ukázat jak vidím svět, mrzí mě že mě pak nazvají bláznem, dítětem nebo snílkem. Možná jsem, no a?
Myslím že jsem šťastnější než oni.
Po dlouhé době jsem se zase zkontaktovala s otcem. Jako vždycky jsem to nevydržela dýl jak tři dny protože on a jeho rodina (taková soukrmá válka) jsou jezyňky kterým když podáte prst, přitáhnou si ruku a ohlodají vás na kost. Nic ve zlém rodinko, ale nechci tě znát...
Jsem trocu smutná... jsme trochu osamělá... možná jen unavená, ze všeho co se zas začalo dít. Nemám ráda když mě někdo ohlodává...
Zítra musím vyrazit z domu, a třeba malovat, nebo někoho vzít na dýmku, nevím. Jen potřebuju lidi a trochu zapomenout na...všechno.
Vnímáte to? Ty kecy? Jsem regulérně smutná... I need a big hug... I need a friend...
2 komentáře:
Amelii z Montmartu já miluji. Při tom filmu jsem plakal a smál se zároveň, při tom filmu mi zase explodovalo srdce až jsem myslel, že umřu:-) Jenom Snílkové mohou chápat Snílky, ostatním budou připadat jako blázni, ale Snílkové jsou šťastní, i když jsou někdy smutní, i když jim stékají někdy slzy a něžně hladí jejich tvář, i přesto jsou šťastni, protože jejich svět je skutečný. Vidí věci, kteří jiní nevidí. Vidí barvy daleko barevnější a slyší písně daleko zvučnější a melodičtější. A čím to je? Je to tím, že Snílci milují srdcem, ztrácejí se ve svém srdíčku, protože tam je jejich skutečný svět.
Být snílkem je vítěžství...a je to tak dobře. Myslím, že by každý měl být, že by se lidé neměli uzavírat jen do světů z peněz, majetku a práce. Do světů z rádoby štěstí. Do nežití naživu.
Jen doufám, že nedopadnu taky tak.
znám ty chvíle, kdy chce člověk zapomenout na ty nepříjemnosti, které ho obklopují... a je dobré, že ještě může dělat věci, díky kterým skutečně zapomene.
Okomentovat