Tak nějak mě začíná zrazovat zdraví... za dva dny mám namřeno k doktůrkovi, no aspoň mu mám co povídat. To pak jednu chvíli člověk přemýšlí jestli zavolat nebo nezavolat sanitku, nikoli z poměru velké či nevelké bolesti, ale z důsledků s tohoto činu plynoucích, a je mu jedno věc tak nesmyslná jako smrt, protože mu přijde že umře ať už u toho budou nebo nebudou sexi setřičky v bílém stejnokroji... achjo... nikdy neberte dobrovolně jiné léky než-li aspirin, mají nechutné vedlejší účinky, tak člověk pak ani neví, jestli se mu zhoršina nemoc, nebo vedlejší účinky léčiv... tak semnou teď chvilku nic moc nebude...Tak tu sedím polomrtvá a poslouchám Janotu (kdo ho zná, pochopí..je to kytarový minimalista a básník).
Za okny nemocnice,
brečeli všechny děti,
které se dnes narodily.
Sedíš pod kamenným koněm s jedinou písničkou
a vítr si pohrává s ohněm
ulice, prázdné chrámy a zaprášené knihy,
řeky, květiny, sny, vidím tě ještě chvíli
potom mizíš.
Ztracený ve světě, ztracený ve světě...
2 komentáře:
Terezko,
přeji Ti, aby se Ti zdravíčko obnovilo a aby Tě nic nebolelo. A až zabiješ všechny virusy, které Tě nekompromisně napadly, tak se budu móóóc těšit na další Tvé článečky. Tvé textíky mám véééééélmi rád. Ahojkaj.
kdyby jen virusy...
Okomentovat