pondělí 2. června 2008
Canettiho svět maličkých lidí
Vyrazila jsem do knihovny a půjčila si knihu jen kvůli prvnímu odstavci:
"Bylo by hezké, kdybychom se od jistého věku začali zase každým rokem zmenšovat a sestupovali zpět po týchž stupních, jež jsme kdysi s pýchou zlézali. Hodnosti a pocty stáří by však musely zůstat stejné jako dnes; tak by malčtí lidé, vypadající jako šesti nebo osmiletí kloučci, platili za nejmoudřejší a nejzkušenější. Nejstarší králové by byli nejmenší; existovali by vůbec jen maličtí papeži; biskupové by shlíželi na kardinály a kardinálové na papeže. Žádné dítě by si již nemohlo přát stát se něčím velikým. Dějiny by stářím ztrácely na významu; měli bychom pocit, že události staré tři sta let se odehrály mezi tvory podobnými hmyzu, a minulost by měla to štěstí, že by ji konečně každý přehlížel."
Docela dobrý ne? :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
joo to může bejt parádní ;)
Je to fajn :)
Jako maličká jsem si vždycky přála být velká, ale teď bych se nejradši vrátila do doby, kdy jsem nic neřešila a bylo mi pořád krásně... :)
Okomentovat