Ona byla jemná, vedla jednoduchý život, žila ve svém světě, v celku sama. On byl odjakživa mnohojaký, působil tvrdě, ale dalo by se říct že byl v jádru sladký, možná až moc, kdo s ním byl, byl jím jako zasypán. Rozdával radost a měl rád děti. Ona svou přítomností hasila žízeň po dobru a dodávala ostatním životní energii.
Dnes ráno se setkali, tak různí, ale věděli že k sobě patří. Byli pro sebe stvořeni. On v její náruči prostoupen jejím čistým kouzlem. Byli spolu dlouho. Ona přejímala jeho sladkost, jeho humor, on zase změknul a zněžněl když jím prostoupila.
Spojili se, stali se jedním. Předurčeni sobě, v dokonalé harmonii.
A tak byli spolu, šťastni, až do té doby, co zasáhl osud. Zasáhl, jako hladový po jejich lásce a radosti, vzal vyleštěnou lžíci a spolykal jejich bytí. A oni se změnily v navždy trvající životní energii, co proudila jeho tělem...
pátek 20. června 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Páni, to je hodně zvláštní povídka. Smutná, šťastná? Těžko říct, ale každopádně je skutečně silná.
juchuu a poznala jsi o čem vypráví? :-) její jméno bylo Mléko a jeho Kukuřičný lupínek...
Jé! No jistě, teď je to zcela jasné :)
wooow :D Teď jsem to taky s úspěchem pochopila a je to fakt famózní :)
Okomentovat