
Ona byla jemná,
vedla jednoduchý život, žila ve svém světě, v celku sama. On byl odjakživa
mnohojaký, působil tvrdě, ale dalo by se říct že byl v jádru sladký, možná až moc, kdo s ním byl, byl jím jako zasypán. Rozdával radost a měl rád děti. Ona svou přítomností hasila žízeň po dobru a dodávala ostatním životní energii.
Dnes ráno se setkali, tak různí, ale věděli že k sobě patří. Byli pro sebe stvořeni. On v její náruči prostoupen
jejím čistým kouzlem. Byli spolu dlouho. Ona přejímala jeho sladkost, jeho humor, on zase
změknul a zněžněl když jím prostoupila.
Spojili se, stali se jedním. Předurčeni sobě, v dokonalé harmonii.
A tak byli spolu, šťastni, až do té doby, co zasáhl osud. Zasáhl, jako hladový po jejich lásce a radosti, vzal vyleštěnou lžíci a spolykal jejich bytí. A oni se změnily v navždy trvající životní energii, co proudila jeho tělem...