Když se Sčajujem...

I čaje může být mnoho a když se pije silný černý čaj alébrž výborný černý čaj obohacený rozinkami, pomerančem, santaovým dřevem a lékořicí a kvítky bodláku a pivoňky (obchodní nzev je odpuzující - Chvilka u krbu :-) ), je výsledkem probdělá noc. Libor už zadříml, já jedu non-stop protože...to nemá cenu... :-)

Shlédli jsme nicméně dvě krásné pohádky. Jedno fantazi, jménem Most do země Terabithia. Ne, nejsem zrovna fantazák, ale steně se nechám ráda unést představou jiného světa, světa obrů a skřítků, nebo třeba zrzavých jestřábů a pomatených veverek, svět kde mohu být králem (královnou spíše). Terabithia ale není tipikl fantazi, vlastně je napůl přiznané že jde o vymyšlený svět, který se ale stane skutečností ve chvíli kdy "otevřeme svou mysl"
Druhá pohádka, Disney-ovka, byla Nanny McPhee, kouzelná chůva s drsnými metodami jak vychovat sedum s prominutím spratků... pěkná pohádka, zvlášť když se člověk kouká ve čtyři ráno a kouká jak svítá... :-)

Takhle se sčajit asi není zdravé, ale myslím, že to prodlužuje život :-) Asi my zůstane záchvat smíchu když si vspomenu na větu "Myslíš že si Bruegel si taky dělal náčrtky jako ty?" (Ne, on si stoupl k dvoumetrovému plátnu, dostal zjevení a maloval, nikdy nekreslil chraňbůh) doufám že to bylo jen dubbingem :-) který byl v Terabithii opravdu přišerny, nevím kolik mělo být těm hochům, řekněme tak 13 let...český hlas patřil asi 30-ti letým chlapům nejmíň :-) možná chudáci mutovali...

PS: Optimismus - stále na dobré cestě, vlastně na skvělé :-) dont worry...be happy...or sčajuj se!