Ležíme v trávě
ostrá stébla pod hlavou a jejich šepot ve tváři
a šmouha hlíny na kalhotech nám neznámá rána
hledíme tupě, zasněně
do modra; do neznáma.
Točí se svět
najednou kolem nás a nestíháme si toho všímat
a je nám to vlastně jedno
jsme Bohem své fantazie
A modrá s modrou bez rozdílu
se nám míchají před očima
nemáme nic mezi sebou
nemáme nic pod sebou
a nad sebou máme paletu
o jedné barvě.
A je to zatraceně nádherné
Žádné komentáře:
Okomentovat