Sloni na Boršickém poli

To byla zase noc!
Odvolala jsem chatu, nějak jsem dala přednost navrátivším se kamarádům z dalekých krajů před setkání rodiny, která už není moje. A malovat můžu nakonec i v domovině :-)
Včera večer přišel šok v podobě Lucky, po roce a půl v německu se vrátil docela jiný člověk. Hlavně fakt, že neumí už ani slovo česky :-) sic nám rozuměla ale nebyla sto ze sebe vypravit pár českých slov... snad se brzo uzdaví :-)
Večer jsem utekla do Boršic s kamarádkou a jejím přítelem. No, být v přítomnosti tak slepě zamilovaných není můj chleba ale dopadlo to úžesně, ve chvíli kdy dorazil domů její bratr, Bůbů, a to pak bylo s kým povídat, dali jsme dvě doďárky /fuj to sem kuřák/, desítky YouTube perliček, moc hudby a k ránu šílenou procházku do pole, podívat se jak vychází slunko nad vzdáleným Hradištěm. Tak jsem se zas pěkně pobavila.
Začínám na sobě velmi citelně poznávat že se už úplně vším spodobňuji do své mámy. Nikdy jsme nechápala že má jen samé kamarády. A teď to u mě začíná rašit a dala bych přednost společnosti Jupiterově nežli Venušiny, ač jsem vždycky měla jen hromadu kamarádek.
S těma chlapama se jaksi dobře povídá :-)
...Jen jim pak vysvětlit, že mám dosti kamarádů a jen kamarádů, a kamarádům vysvětlit že jsou jen kamarádi. :-)

Na ty dvě slabé hodiny spánku co jsem ulovila se cítím skvěle. Jen vaování -
NIKDY NEKUŘTE PENDREKOVÝ TABÁK!
včera jsem s ním souhlasila prostě pro jeho pověst hnusného tabáku ze kterého je všem blbě :-) to se musí vyskoušet, že ano :-) (ne, neskoušejte to. Je příjemě silný, ale ty následky...)

:-) žijte!!! :-) žijte!!! :-) žijte!!! :-) žijte!!! :-) žijte!!! :-) žijte!!! :-) žijte!!! :-) žijte!!! :-) žijte!!! :-)