Tak, včera jsem byla svědkem pěkného jazzu v pěkné čajové zahradě, pěknýma muzikantama a pěknými přáteli kolem.. Sem asi zabrousí jen jeden z muzikantů (:-P) ale i tak - hehe, dobří jste byli hošani :-) i když by to chtělo eště trubku nebo saxofon :-)Přesto skončili vcelku brzo (ano, jsem náročný člověk) a tak večer pokračovat ač v jiných končinách, už ne tolik jazzových, za to téže v dobré společnosti. Ta se z 30 lidí zaokrouhlila do jednoho takže...fain večer ;-)
Zjistila jsem, ne, nezjistila, zase se mi potvrdilo, že já stojím za to jen ve virtuální formě nebo při setkání, ano, krásném setkání, ale vždy s velmi neperspektivními lidmi. A to jsou spolu pak dva hrozne dlouho a namluví toho tolik co některé skutečné páry za pár let neřeknou, a pak se rozloučíme s tím, že "jo, jsi hrozně fain, škoda že teď pro sebe budem už zas jen imaginární" a pak takovéto "má to tak být" a "nikdy nebudem sklamaní" a "pamatuj si na mě".
Moje nejlepší přátelství netrvají v osobní formě asi tak dlouho, snad jsem postě opravdu moc neperspektivní (inu řekněte, přátelství s někým jako já, s někým kdo vám zachvilku chcípne, v horším případě zůstane naživu, přátelství s někým kdo je pár set kilometrů od vás a nemá věčně čas a peníze..) ale taky je to strašně rmantické. Minimálně po toho kdo má jen jednoho takového človíčka. Když mám takový vstah ke každému, s kterým bych chtěla mít jakýkoli jiný vstah, sice to na dojemné romantice nestrácí, ale přidává ná mírné depresi smiřování se s vlastní podivou existencí :-)
ale asi to tak má být.
člověku ten druhý pak zůstane v srdci mnohem hlouběji, mnohem čistěji, neskažen realitou
A navěky
PS: taky jsem si dlouho tolik nehrála na dětském hřišti, s takovou vervou, a ještě k tomu ve 2 ráno :-)) stojí to za to :-)
PPS: Ha a teď jsem zlomila srdce všech do mě zamilovaných blogerů :-P ale já vám to říkala, já nejsm člověk já jsem.... já jsem.... Minh? ... jsem ve skutečnosti pouze výplod vaší fantazie..
:-P a teď vám odfrčím na pár dnů na chatu, hezky malovat, tak si moc nestýskejte ;-)
1 komentář:
Ahoj Terezko,
užij si chatku, najdi inspiraci pro své obrazy a promiň mi, že jsem se choval tak připitomněle. Ale díky Yaře, jsem si uvědomil svou nevysvětlitelnou blbost, která mne na malou chvilku zachvátila, jako kdyby to byla nemoc. Ale už jsem zase zpátky a doufám, že to přežiješ:-)))
Okomentovat