Teorie snů

Měla bych rozvinout sou novou teorii spánku na kterou jsem právě přišla při cigaretě po vydatném spnkovém balíčku co mi přišel místo lehkého psychického zhroucení co jsem čeklala :-)
Prostě jsem usnula. Přišla jsem ze školy, buch a spala jsem. Deficit? Spala jsem dost, ale nesnila jsem! Teď když jsem spala, měla jsem dlooooouuuuhý sen. Nebyl ani dobrý ani špatný. Byl napínavý.
Když člověk má sen, vyrovnává si psychiku. A já ve snu odjela s dvěma našima profesorama, které teď mírně nemusím, na chatu. Takový osobní výlet. Takový na jaký bych jela spíš se svým bratrem nebo ještě spíš s Lyščákem. A byl provázen samýma situacema které by mě v normálním životě dopálili a zhuntovali a vynervyli a snad bych i sprostě nadávaa. A takyze jsem v tom snu taková byla. Ale po tom co jsem odjela čímsi mezi vlakem a autobusem omylem o zastávku dál a musela jít pěšky zpátky asi hodinu ve sněhu, po tom co jsem zjistila že nemám boty v tom sněhu a další takové chvilky, všechno jakýmsi způsobem dopadlo. Kdeže dobře! Byl to děs! Ale když jsem se probudila, veštkerá depka, veškerý přetlak, veškeré myšlenky prič.
Byli akorád 3 hodiny odpoledne, já spokojená, vyspaná jak babátko, vysněná, vybitá a šla jsem si s klídkem zapálit ven kde byla zimn modrá obloha...

Potřebuju víc spát. Potřebuju víc času na to mít sny. Asi začnu chodit spát v devět, abych se ráno budila dobrovolně jako dřív když mi bylo dobře. V to mje jádro pudla! :-) Zvuk budíku mě opravdu nepomáhá tak jako trocha adenalinu v posteli ;-D

přetlak...

Jsem šťastná, jako blázni
co létají v modrošeru
Vře v mě oheň co mi srdce rve
Jsem smutná, jako blázni
a na celý svět seru
Vře v mě oheň co mi kůži dře
Jsem nabytá, jako blázni
jsou plní svých léků
Vře v mě oheň sopečné krve
Jsem ubitá, jako blázni
jsou prázdní jak díry u výfuků...

Hrozně moc chci žít...a umřít zároveň...

vlakovy most...

Noc
Měsí je už skoro celý kulatý, hvězdy nejdou vidět kvůli zlatošedým mrakům. Já, vysoko nad řekou, On, sedí vedle mě. Vlakový most už spí a nikdo po něm už dnes nepojede. Je půlnoc. chce se mi brečet. Chce se mi smát. Kolem nás letí čtyři labutě a hlasitě nás zdraví. Most je studený, ocel e pevná, pod námi volný pád kdybychom chtěli. Voda se leskne, nic se nehýbe, Světla Hradiště a Staráku, obrysy starých kaštanů na hrázy, vše vypadá ako velký obraz.
Nikdy bych neřekla že na ten most vylezu dobrovolně, většinou k němu mám úplně jiné asociace...
Ale ta romantikááá :-P

Někdy...

Někdy to prostě nejde... Když člověk dlouho sedí, ač s velkou vůlí postavit se a zvlétnout, někdy to prostě nejde! Člověk se zvedne a udělá pár rychlích kroků HURÁ a JÉ a pak ho zabolí celý člověk a on se musí zastavit jinak by spadl. Tak rychle vztávat je těžká věc...
Vztávat se musí pomalu a tiše. Protáhnout se, rozsvítit všechna světla, dát si sprchu a ranní cigaretu, pak něco sníst a pak pomalým ale jistým krokem jít....
Jenže jak tohle udělat ve světě který už umí jen utíkat? Letos nám z milosti přidají jednu vteřinu. Budeme mít jednu vteřinu na to abychom se zastavily. Ale kdo to udělá? Je to čas který nikomu nebude chybět. Můžete o vteřinu déle plakat, o vteřinu déle se smát, o vteřinu déle ležet a koukat do tmy, nebo do světla, můžete vteřinu nedělat vůbec NIC!
Ale svět, svět to nespomalí...

Proč jsem se naučila milovat kočky

čas na nějakou storku z nemocnice (sem mi radči nepřísluší psát o tom jak slavím návrat :-)) )
naučila jsem se zde (kromě vydatného kouření) milovat kočky. na prvním oddělní kde jsem byla v KM, (kdo by věděl tak 18A) je za oddělením velký sad, před ním hřiště a pár stromů katalpy a ještě před tím ja kuřárna, prostě pár lavic kolem stolů kde se kouří.
Já si na tomhle pěkném dvorečku našla schod, co nikam nevedl a sedávala pěkně na něm, s golden Virgiinií nebo cigaretou, četla nebo jen tak sledovala jak přichází podzim.
No a tam, na tom schodu, jsem si zamilovala kočky. Jednak jsem zrovna četla Tracyho Tygra, a jednak koucour kteý tomuto oddělení kraloval sem chodil. Za mnou.
Říkalo se mu House, Housík a on na to slyšel. Primář, který ho krmil pravidelně ráno ve své kanceláři, mu dal ale jméno Tygr.
Byl to větší mourovaný kocůr...
A vrněl tak že to šlo slyšet z dalky.
A skákal na bžanty.
A doufám že mu teď občas dá někdo šunku nebo pribiňáka když jsem já prič :-( :-)

Kocour

Jsem kocour, jak vidíš člověče
nechápu tě a ty zas nechápeš mě
jediné co nás dva spojuje
je miska mléka a zbytek tvé snídaně

Jsem kocour, pro mne napětím je myš
co tebe nutí pobíhat, jako když nemyslíš?
jsi bláznivý, tolikých věcí ty vlastníš
a ani hrát si s nimi neumíš!

Jsem kocour, spokojen jak král
za podrbání vrním, drápy zatínám
víc nechci a ani ty, zda-li pravdu mám?
loučím se, jsem kocour, chci být sám.

JSEM ZPĚT

Skutečně je to tak!
Takže žít, pracovat, studovat, ilustovat, malovat, básnit, milovat.... ŽÍT ŽÍT ŽÍT ŽÍT ŽÍT!!!!!!!!

Lidi kdo mě dlouho neviděl a chce tak mi napiště a něco podniknem!

..pusu!
PS: Po čtvrtém pobytu v blázinci mám konečně papír na to že NEJSEM BLÁZEN (to jsou ti promovaní doktoři :-) ), moje neoficiální diagnóza je UMĚLEC :-P

Ze cvokhauzu do cvokhauzu

Tak jsem se dostala domů z krajiny dlouhých alejí oříškovníků a strmů s obrovskými listy, kde každá budova skýtá pod svým číslem oddělení plné lidí jimž se říká blázni, zase domů, do Hradiště, do čajovny, doprdele mě se ale stýskalo... ale jsem tu jen na výkend a vím že zítra mě zas čeká můj poetický schodek na verandě kuřárny kde na vás všechny vzpomínám, kde čekají sestřičky a doktoři a terapie a spoustu knih které mi krátí čas...
co se zdravotního stavu týče, jedna strana osudné mince je nablískaná a je to dobré, ale jiné věci se... se serou a nevím co mi padně.. panna nebo orel? uvidíme. Prozatím se loučím, nevím jak dlouho tam ještě budu...asi do vánoc? :-( Teď si ale výkend užívám, koupila jsme si nové daršanovské kalhoty, a pěknou čapku na zimu, zásobu Golden Virginie co není v Kroměříži k sehnání, nějaké pochutiny ze zdravé výživy a užívám si hlavně Liščáka a snad dnes dorazí aspoň jeden můj bratr na večeři (která se mi mimořádně povedla Mmmm) ... je mi smutno, pochmurno... nevím co semnou bude, a sere mě že něco takového jako je zdraví musím řešit v 18-ti...kdyby mi bylo 81 tak ani neceknu :-(
T(

blabla

Lásky moje! :-)

Užívám si tu docela spokojeně. Zvykejte si, protože ještě pár týdnů budu psát jen takhle nárazově když ukradnu notebook (i když tuším že teď je to naposled protože můj drhý kamarád s notebookem bude propuštěn :-( )

Co je nového? Cítím se zdravě a vcelku spokojeněji než dřív, tedy v rámci posledních dnů. Zhubla jsem jak lunt, dnes jsem si koupila za těžké prachynový svetr a bundu abych mohla nerušeně a v poklidu pokračovat v necutném zlozvyku co u mě tady v raplinci vyklíčil v obrovskou fazoli (kouření).... takže mám žluté prsty, z Golden Virginie jsem byla nucena přejít na paramounty páč není k sehnání v celé Kroměříži, ale stále si vařím skvělé čajíčky, aspoň to málo co tu mám ssebou, čtu právě úžasné knihy, např.Tracyho tygra což se vcelku tématicky hodí :-) (doporučuju všem!!!!)

Jinak znáte to jak se baví dva blázn: První: "Kam jdeš?" Druhý: "Ale nikam." První: "Tak běž tudy, to je blíž."

no, dobře.... mějte se!

Kroměříž...alias zase tu na světu

Přátelé mí drazí, tak jsem konečně utekla z nemocnice, z kliniky, z Brna, ale nepotěším vás - ne domů nýbrž do staré dobré Kroměříže.
Ale je to fain, cítím se jako v levnějším hostelu ( 60kč na den ) , strava dobrá, 2x týdně jóga zdarma a pár doktorů a sestřiček na pokec. No, kdybyste se nudili, můžu si chodit aj do města tak pokud na mě máte mobajl tak mi dajte vědět a můžete si zamnou udělat výlet do Krásné Kroměříže, kouknout se do blázince, no řekněte, estli nejste zvědaví jak to v takovém blázinci vipadá :-P
papa (jinak časově eětě netuším jak dlouho...)

Špitálos.....

drazí moji, pokud jste si všimly, nejsme internetově přítomná, nejsem přítomná ani doma, ani nikde ve světě, zmizela jsem.

ehm...

ne, kecám nezmizela, ale jsem ve špitále :-( tak nějak jsem jednoho dne procitla a zjistila ze jsem privázaná k posteli, v krku katetr, v nose hadica až do žaludku, v žile kapačka s vitamínkama, no prostě jsem se trochu.... ale řekněme že je mi líp.
pobývám těď v Brně ve fakultní nemocnici, na krásném dětském oddělení (kam věkově nepatřím ale mám rozotomilé oči a tak jsme doktory přemluvila :-)) )

nebojte se o mě, jsem v pohodě, já to dramatizuju :-)
ale je fakt že sem chvilku nenapisu, na net se nedostanu (ted mi jen prijel muj milovany bratricek tak zneuzivam jeho notebooku :-ú)

mejte se a napiste ňa něco hezkého :-D nemocní mají být pěkně litovaní a chlácholení :-D

Náladová

Tak jo....
Buď teď všechno jakš takš (tedy skvěle) zvládnu,
Neb zeď hlavou neprorazím,
a zhynu hroznou smrtí...

Zřejmě bych měla radši nasadit nihilismus a přestat to brát tak vážně.... bylo i pár skvělých lidí se základním vzděláním....

...I lidé co na tom byli hůř dokázali dodělat střední....

...konec konců...na každého jednou dojde...na VŠECHNY

Muheheee....

Teruda podle abecedy - copyrights Yara

A -- ART vždy to bude hlavní část mého já
B -- BLBNUTÍ potřeba praktikovat často a bez zábran
C -- ČAJ vášeň, lék, práce, umění, rituál...
D -- DLUH nikoli ve smyslu peněžním ale duchovním, mám potřebu vracet co dostávám
E -- ENGLISH mnozí to na mě nesnáší, miluju angličtinu :-)
F -- FARMAKA každodenní dávka chemie...
G -- GURMANISM chutě barvy a vůně poživatelných věcí
H -- HUDBA životní pohon
CH - CHRÁPY CHRÁP aneb dávka lenosti
J -- JAKUB všichni Jakubové v mém životě - hlavně jeden...
I -- INTERNET přiznejme si to....
K -- KNIHY a jiné formy příběhů
L -- LIBOR můj milovaný bratr
M -- MINH aneb mé motto "ještě se nevzdáváme"
N -- NIHILISMUS je potřeba, ale nemluví se o tom nahlas.
O -- OBĚTÍ ano, je to něco co potřebuji
P -- PENÍZE taky to k patří k věci
Q -- QUITTER má nejsilnější záporná vlastnost
R -- ROZBOR a to chronický, rozbor života, zdravotního stavu a událostí
S -- SEX možná je to pro někoho podivné, ale proč to nenapsat.
T -- TAOISMUS jisté sympatie existují
U -- UMPRUM místo co miluju, potřebuju a zároveň nesnáším
V -- VLAST pofidérní to psát ale je to součást mého života
W -- WICKED DAYS aneb hříšné chvilky kdy neplatí některá pravidla
X -- X alias vysněný životní cíl
Y -- Y.....napadá mě jen YARA
Z -- ZVYK něco co dokážu zlomit jen jednou za čas

Psychedelic Tearoom

Tak naše kroky zabloudily až do Brodu, na další akci kouzelné krabičky, alias Rochovan a spol.
Buben, čaj, elektronická hudba, kouřové opojení, Kubova umělecká díla a vůbec... kdo nezná, nepochopí, kdo zná, zasměje se, a jistě se rozněžní nad vzpomínkou na podobné...akce.