Někdy to prostě nejde... Když člověk dlouho sedí, ač s velkou vůlí postavit se a zvlétnout, někdy to prostě nejde! Člověk se zvedne a udělá pár rychlích kroků HURÁ a JÉ a pak ho zabolí celý člověk a on se musí zastavit jinak by spadl. Tak rychle vztávat je těžká věc...Vztávat se musí pomalu a tiše. Protáhnout se, rozsvítit všechna světla, dát si sprchu a ranní cigaretu, pak něco sníst a pak pomalým ale jistým krokem jít....
Jenže jak tohle udělat ve světě který už umí jen utíkat? Letos nám z milosti přidají jednu vteřinu. Budeme mít jednu vteřinu na to abychom se zastavily. Ale kdo to udělá? Je to čas který nikomu nebude chybět. Můžete o vteřinu déle plakat, o vteřinu déle se smát, o vteřinu déle ležet a koukat do tmy, nebo do světla, můžete vteřinu nedělat vůbec NIC!
Ale svět, svět to nespomalí...
4 komentáře:
Jj, svět se točí čím dál rychleji.
Hezky jsi to napsala milá Minh,
dojalo mě to. Bylo to velmi něžné a křehké
a hluboké.
Jj...
a ještě rada nad zlato.... občas jsou věci tak něžné a kehké že není od věci pořádně se ztřískat.... :-P (no dobře, to není dobá rada do života, řekněme že spíše aktuální situace, ulevující to pocit...)ůůů
Ale ne, to je naopak výborná rada. Nemůžeš být jenom v té jemnosti a křehkosti světa. Prostě to je nemožné. Ve všem by měla být vyváženost a na to je dobré občas se ztřískat:-)))
Takže Tvoje rada je nad zlato.
Okomentovat