Noční můry

Jsou věci které nám skazí spaní, nebo celý den. Třeba komáři. Ale pokud chci psát o tom o čem přemýšlím (obvzláště dnes) pořád, noc-znepříjemňující jsou po mě více sny, nebo noční můry.

Kdysi jsem je mívala každou noc, půlrok v kuse. Nakonec jsem spala dvě hodiny denně a vždy se vzbudila upocená... poslední měsíc, v době kdy jsem nejvíc v pohodě, skoro kažnou noc potkávám doktory, injekce, občas mi chybí nějaká končetina, pronásleduje mě nějaké hnusné zvíře, hoří, vzbudím se (ve snu) v cizím bytě, nebo zjistím že nemám pusu (nebo ji mám zarostlou) a tak.
Nic příjemného, ne.
Nějak nevím co s tím.
I když držím rekord v optimismu a takhle dlouho jsem v pohodě nebyla za celý život, (I díky tomuhle blogu, který, abychom nezapoměli, byl založen jako škola optimismu!) mám pocit že někde hluboko je pořád nějaký hajzlík co mi nechce dopřád normality.

Moje noční můy jsou nejhorší ve skutečnosti, že přináší celodenní únavu ( a ani nevíte jak je nepříjemné když se dočkáte příjezdu přítele, celý den prospat a o škole ani nemluvím..) a hlavně v tom, že už si ani ve dne nejsem jistá, jestli zrovna nespím a odněkud n mě něco nevyskočím, někam se nepropadnu nebo se neocitnu náhle někde jinde....

...jak se říká, oheň chodí vždy za horka, alias teď, kdy potřebuju nejvíc síli, koncentrace, času a vyovnanosti, mě začíná srát hlava....

...snad to bude v pohodě.
Každopádně snažím se udržet optimistickou linku a nasazuju si dnešním dnem MATÉ TE(r)APII + Kozlík na lepší spaní (nemluvě o skutečnosti, že se ze mě dík tomu všemu brzo bude kuřák)