úterý 5. srpna 2008

Tohle ze mě prostě vypadlo...

Co říci když dojdou slova?
Mlčet snad?

Či dokola opakovat otřepané fráze
a dětské rýmy používat
k zastření dospělé skutečnosti?

Pes – les – ves
dům – kůň – trůn
voda – vosa – bodá...
...škoda

Myslela jsem, že máš na víc odraze
ale jak víme zrcadla lžou
a tak trůníme ve svém malovaném obraze
s ostychem užívat upřímnosti
pro stopy co se nesmažou


1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ach, krásná báseň
a to neříkám proto, že Terezku
objímám v srdci, ale proto
že na mě zapůsobila,
dotkla se mne,
pohladila mě,
něžně,
konejšivě,
hřejivě,
možná i hravě,
má poetická duše se zachvěla
a já najednou nevím,
co říct...
je to tak krásné,
chci plakat,
chci plakat,
protože krása bolí;
prosím Vás,
nechte mne plakat nad tou krásou...